[ Pobierz całość w formacie PDF ]
ale k ránu bylo jí líp a v~dy líp, a~ za nìkolik dní sama z lo~e
vstala. Kováøka ovaem sama u sebe pøièítala zlepaení tomu,
~e se dábelské moci zbavila, ale ráda pøece slyaela, kdy~
lidé povídali: ,Ta kováøka, to je metr, kdyby té nebylo, u~ by
Viktorka víc nechodila. A kdy~ to tak vaude slyaela, uvìøila
koneèné i sama, ~e svým umìním dìvèe zachovala.
Ale nebylo jeatì vyhráno. Viktorka sice chodila, ala u~ i na
dvùr, ale ka~dému zdála se cizí být. Posud nemluvila a niko-
ho si nevaímala a pohled její byl matný. Kováøka ale tìaila
vaecky, to ~e se poddá, a neuznávala ji~ za potøebné u ní bdít;
sestra Maøenka spala s ní v komoøe zase jako døíve.
První noc, kdy~ byly dìvèata samy, sedla si Maøenka k Vik-
torce na lo~e a lichotným hlasem - je to velmi dobrá duae -
ptala se jí, proè je tak divná a jestli jí nìco schází. Viktorka
se na podívala a neøíkala nic.
,Vidía, Viktorko, já bych ti ráda nìco øekla, ale netroufám
si, abys nebyla zlá.
Viktorka zakroutila hlavou a øekla: ,Jen povídej, Maøenko!
,Veèer ne~ vojáci odeali, zaèala Maøenka; sotva ale doslo-
vila, popadla ji Viktorka za ruku, kvapnì se tázajíc: ,Vojáci
odeali? A kam?
,Pryè, kam - to nevím.
,Chvála bohu, vzdychla si Viktorka a polo~ila se nazpìt
do poduaek.
,Tak poslouchej, Viktorko, ale jen se na mne nehnìvej; já
vím, ~e tys toho èerného vojáka vystát nemohla a ~e mi to
budea za zlé mít, ~e jsem s ním mluvila.
,Ty jsi mluvila s ním? zase kvapnì vyvstala Viktorka.
,Inu, jakpak jsem mu mohla odepøít, kdy~ mne tak prosil; ale
já na nìho ani jedenkrát nekoukla, bála jsem se. On èasto
obcházíval okolo stavení, já ale v~dy utekla, a~ mne v sadì
dostihl. Dával mi jakési koøení a prosil, abych ti je uvaøila, ~e
ti bude líp; já mu ale øekla, ~e nic od nìho nepøijmu; bála jsem
se, aby ti neposlal laskavce. Kdy~ jsem nechtìla a nechtìla
koøení vzít, øekl: Tedy mi alespoò to udìlej a vyøiï Viktorce, ~e
odcházím, nikdy ale nezapomenu na svùj slib; ae také ona
nezapomíná, ~e se shledáme! To jsem mu slíbila a ted ti to
vyøizuju. Ale neboj se nic, vaak on víc nepøijde a budea mít
pokoj pøed ním, mínila Maøenka.
,Dobøe, Maøenko, dobøe, jsi hodná; zdrávas vyøizovala. Jdi
teï spat, jdi! øekla jí na to Viktorka a pohladila jí buclaté rámì.
Maøenka urovnala jí pod hlavou poduaku, dala dobrou noc
a lehla si.
Ráno, kdy~ Maøenka se probudila, bylo Viktorèino lo~e u~
prázdné. I myslila, ~e snad ala do svìtnice ke své obyèejné
práci, ale ona nebyla ani ve svìtnici a ve dvoøe jí také nebylo.
Rodièùm to bylo divné, poslali hned ke kováøce, jestli snad
k ní neala; ale ani tam jí nebylo. ,Kampak se podìla? ptal
se jeden druhého, prohledajíce ka~dý kout.Také bì~el èele-
dín k ~enichovi. Kdy~ nide nebyla a kdy~ i ~enich pøiael ze sou-
sední vsi a také o ní nevìdìl, tu teprv vylezla kováøka s barvou
ven, økouc. ,Já myslím, ~e utekla za vojákem!
,To není pravda! køièel ~enich.
,To se mejlíte! mínili rodièe; ,v~dye pak ho nemohla vystát;
jak by to mohlo být!
,No u~ je to tak a nejinak, tvrdila kováøka a vypravovala po-
nìkud, co jí byla Viktorka svìøila. Také Maøenka zaèala poví-
dat, co byla sestøe veèer vyøizovala, a koneènì kdy~ se pøi-
dalo jedno k druhému, vysvítalo vaem, ~e ala Viktorka za vo-
jákem, nemohouc odolat tajné moci ïábelské, která nad ní
vládla.
,Jí vinu nedávejme, ona za to nemù~e, leda to, ~e se mi mìla
døíve svìøit, dokud bych jí byla mohla jeatì pomoci. Ale teï je
pozdì, on jí udìlal, a dokud on bude chtít, musí za ním chodit.
A kdybyste nyní nakrásnì za ní ali a domù ji pøivedli, musí zase
za ním, rozhodla kováøka.
,Já pøece jen za ní pùjdu, ae je to ji~ jakkoli. Snad si dá øíci,
ona byla v~dy tak hodná holka, mílnil otec.
Já jdu s vámi, táto! zvolal Toník, který vae poslouchal jako
vyjeven.
,Ty zùstanea doma, urèitì zakázal sedlák. ,Kdy~ je èlovìk
v hnìvu, neradí se s rozumem, snadno mohl bys dostat
se do chládku nebo do bílého kabátu. K èemu by to vedlo;
tys zkusil dost, ten poslední èas i s námi, nedìlej si vìtaí
bolesti. Tvou ~enou u~ být nemù~e, to vypuse z hlavy. Chcea-
li si poèkat rok na Maøenku, dám ti ji, je to dobrá hodina. Rád
bych tì mìl za syna, ale nutit tì nebudu, dìlej, jak ti rozum
ká~e. Vaecko to plakalo, otec ale je tìail: ,Neplaète, u~ je
darmo; nepøivedu-li ji nazpátek, musíme ji poruèit pánubohu.
Tatík vzal si na cestu nìkolik rýnských na útratu, naøídil do-
mácím, co se má stát, a vydal se na cestu. Po cestì ptal
[ Pobierz całość w formacie PDF ]